Tokio 東京 Tokyo Blog

Nový post na mém blogu Japonský fenomén: Purikura a všechny budoucí naleznete spolu s ostatními blogy na Eastbound.cz

Před dvěma týdny jsem měl konečně možnost podívat se do jiné asijské země než je Japonsko. Starý dobrý kamarád, Lukáš, končil svůj roční pobyt v Pekingu a právě týden před jeho odjezdem transsibiřskou magistrálou do ČR jsem měl tu čest podívat se do země, která dost možná v nedaleké budoucnosti ovlivní životy nás všech. I přesto, že čínská „čísla“ jsou mi známá, není nad osobní zážitek. Fakt, že v Číně je mnoho měst, některá i velice blízko u sebe, které počtem obyvatel překonají hladce Českou Republiku, je mi stále fascinují. Můj několik denní pobyt v Pekingu a Šanghaji byl pouhou ochutnávkou toho, co Čína nabízí, a proto se krátce zmíním jen k několika postřehům, které jsou zcela náhodné. Předem varuji, že se neubráním srovnávání s Tokiem, mým druhým domovem. Takže kde jinde bych měl začít než cestou z letiště. Od Lukáše jsem věděl, že cesta cca hodinová cesta s taxi by měla stát do 100 juanů (300Kč). Proto jsem se nenechal přesvědčit dvojicí dobráků, kteří mi nabízeli odvoz za 250. V Tokiu si cestu taxi nemohu příliš dovolit, v Číně je to však neporovnatelně levné a proto…

S taxikářem jsem se pokusil komunikovat mou začátečnickou čínštinou, ale nikam to nevedlo… Postřeh č.1: není nutné, až na výjimky používat směrové ukazatele, naopak je velice nutné používat klakson, čím častěji tím lépe (dle mého názoru, to má co dočinění s fenoménem „já mám auto, ty máš ho… v případě chodců a já mám taky auto, v případě dvou automobilů). Universitní čtvrť, kde Lukáš bydlel a kde mi poskytl azyl, byla moc prima, tak jak to mám rád, plná života, mladých lidí, barů, zábavy a energie, ale také pořádné kupy nepořádku (long way to go…?).

Druhý den jsem se vydal na Tiananmen neboli Náměstí Nebeského klidu, kde se odehrálo několik klíčových událostí z čínské historie. Postřeh č. 2: většina turistů byli Číňané, z nichž někteří se mnou chtěli fotit, od starých dědečků až po mladé floutky. Na sever od náměstí se pak rozléhá obrovské Zakázané město, to jsem, z důvodů, které si nechám pro sebe, viděl pouze z ptačí perspektivy, z nedalekého kopce (taky to bylo fajn). Postřeh č. 3: mnohem zajímavější než tyto kulturní památky byl život místních obyvatel v přilehlých ulicích, dotírající rikšové, pouliční prodavači a tak dále. Postřeh č. 4: V Pekingu se (některé) slečny drží za ruce a (někteří (je jich dost)) chlapci všeho věku chodí s tričky vyhrnutými na pupek viz. Foto galerie.

Další den jsme se vydali s Lukášem po horečce předešlé noci na turisty přelidněnou Velkou Zeď. Na tom bylo nejlepší to, že jsme objevili (čti přelezli zeď a vylezli opodál) neopravený a uzavřený úsek zdi, který byl poté jen a jen náš. Skvělý zážitek, před nočním odjezdem do Šanghaje. Postřeh č. 5: V Číně jezdí vlaky na čas, dostatečně pohodlné a rychlé, již nyní mají super rychlé vlaky maglev na některých úsecích a je jen otázka času, než strčí Japonsko do kapsy.
Šanghaj je dočista jiné město, o dost blíže Tokiu a zřejmě i pro probíhající EXPO, díky kterému jsou pozastaveny některé stavby. V Šanghaji jsme, díky Lukášovi a společným přátelům, měli možnost užít si našich cca 30hodiny „ve velkém“ stylu včetně free tickets na EXPO, průkazu pořadatelů, guláš s dvěma řezanými v české EXPO restauraci, večeři v ujgurské restauraci, Long Island drinku na střeše jednoho z mrakodrapů s nezapomenutelnou podívanou a příjemné čínské masáži. Díky Jirko a Lindo!

Můj celkový dojem z krátkého výletu do Číny je moc pozitivní, snad mi to dodá sílu i do dalšího studia mandarínštiny (která je díky tónům za začátku o dost těžší něž Japonština). Číňané, které jsem měl možnost vidět či potkat, byli velice přátelští a usměvaví lidé. Jendou jim bude patřit svět. Cesta bude však dlouhá, raketový ekonomický rozvoj země totiž nejde nutně ruku v ruce s rozvojem společnosti a jejích hodnot.

Na závěr bych rád zopakoval, co řekl o životě v Číně Lukáš: „Život v Číně není o nynějším pohodlném životě, čistém prostředí a velkých platech, ale především o potenciálu budoucích možností v rychle rostoucí ekonomice s obrovským trhem.“ Nemohu s ním jinak než souhlasit.

PS: Omlouvám se, ale nebudu si to po sobě už číst…

Peking a Velká zeď / Beijing and the Great Wall

[View with PicLens]

Šanghaj a EXPO / Shanghai and EXPO

[View with PicLens]

Dechberoucí time-lapse video od Samuel Cockedey nabízí několik různých avšak stejně úchvatných pohledů na japonskou metropoli.

floating point from Samuel Cockedey on Vimeo.

V roce 1993 byla v Ushiku, prefektuře Ibaraki, dokončena jedna z největších soch na světě.  Socha zobrazuje Amitabha budhu, představitele odnože buddhismu praktikované převážně ve Východní Asii. Socha Ushiku Daibutsu, jejíž konstrukce z oceli je pokrytá bronzovými pláty, váží 4003 tun a je vysoká 110m. Uvnitř sochy se kromě muzea nachází i výtah, který vás vezme do vyhlídkové místnosti ve výšce 85m.  Pro zajímavost uvádím některé další parametry sochy:

Délka obličeje: 20m        Délka oka: 2,55m

Délka úst: 4,5m              Délka nosu: 1,2m

Délka ucha: 10m             Délka prstu: 7m

[View with PicLens]

Pod titulem Tokyo Flow bych Vám rád postupně představoval střípky z mého života v Tokiu. Bez nějaké souvislosti tak zde uvidíte směsici různých fotografií. Tentokrát to je denní i noční pohled ze 45. patra Tokyo Metropolitan Building, fanoušci z baseballového zápasu Giants vs. Tigers, místní moderní architektura, pár nočních záběrů ze Shinjuku, nedaleký park a několik dalších opravdu random fotografií…

[View with PicLens]

12►

Japonsko je jednou z nejkrásnějších zemí na světě. O jeho krásách se přesvědčil i Brad Kremer, autor videa zpracovaného tzv. time-lapse technikou Hayaku: A Time Lapse Journey Through Japan (Hayaku= rychle, spěchat), který se rozhodl podělit se o tyto unikátní záběry s ostatními.

Japonsko je známé svými oslavami příchodu jara, kocháním se a popíjením s přáteli pod bílými květy kvetoucích sakur. Hanami, jak se v Japonsku této příjemné zábavě říká, je vysoce očekávaná událost. Teprve květy plně rozkvetlých sakur nabízí ten nejhezčí pohled. Sakury kvetou nejdříve na jihu země a postupně se kvetoucí pásmo posunuje k severu. V Tokiu obvykle sakury kvetou ke konci března. Já bydlím nedaleko druhého největšího parku v Tokiu – Koganei. Právě tam se každoročně nabízí až dech beroucí pohled na aleje rozkvetlých stoletých sakur (rád jim tak říkám, přesný věk neznám, ale snad nejsem daleko od pravdy), pod kterými v průběhu jarního festivalu hodují doslova stovky lidí. Poněkud klidnější zážitek nabízí pak návštěva parku ve všední den.

Hanami je v podstatě piknik, kdy se s přáteli či kolegy vypravíte do parku s kvetoucími sakurami, kterých je v Tokiu desítky, a kromě samotného hodování pak atmosféru doplňuje právě obloha z rozkvetlých sakur. Každý z nás jistě již viděl rozkvetlou třešeň, v Japonsku je množství těchto planých třešní vysázených ve velkých parcích obrovské. Ať je to pochopitelné či nikoliv (množství dobrého jídla a pití v přírodě a s přáteli, ano to je pochopitelné), nadšení, s jakým Japonci období kvetoucích sakur vítají, se pak nějakých způsobem přeneslo i na mne.

[View with PicLens]